Role, kterou opálení hrálo a hraje v historii lidstva, se postupem času mění. V minulých stoletích býval opálený především „prostý lid“, který pracoval venku, zatímco šlechta se skrývala pod slunečníkem. Na první pohled tak bylo možné odlišit chudáka od boháče. V minulém století se však pohled na opalování otočil o 180 stupňů a opálená kůže byla považována za projev zdraví. O těch, kteří nebyli opálení, se mluvilo jako o „nezdravě bledých“, a rčení „bledý jako smrt“ se užívá dodnes. V posledním desetiletí se názory opět mění a ti, kteří dbají na své zdraví, se začínají nechráněnému pobytu na slunci vyhýbat.
Nejinak tomu bylo i mezi odborníky – lékaři a vědci řadu let propagovali tvrzení, že určitá míra opalování je prospěšná, neboť lidské tělo mírnou dávku UV záření vlastně potřebuje. Starší čtenáři si možná vzpomenou na svá mladá léta, kdy je rodiče v zimě opalovali pomocí tzv. horského slunce (což v podstatě nebylo zase tak moc odlišné od dnešních solárií). Tyto názory vycházejí z pravdivého základu – UV záření (zejm. UV-B) podporuje tvorbu vitaminu D v kůži.
Jak působí UV-záření na člověka?
UV-B záření (asi 5%) – krátkovlnné ultrafialové záření, které způsobuje spálení pokožky sluncem. Proniká do horní vrstvy kůže, podporuje tvorbu pigmentu a pokožka tak získá opálený vzhled. Při nadměrné dávce UV-B záření dochází krátkodobě k poškození buněk povrchové vrstvy kůže – k zarudnutí až spálení. Narušením genetické informace kožních buněk může být nastartován rozvoj zhoubného onemocnění kůže.
UV-A záření (asi 95%) – dlouhovlnné ultrafialové záření, které způsobuje předčasné stárnutí pokožky. UV-A záření se dostává díky delší vlnové délce hlouběji do kůže a dlouhodobě tak urychluje proces stárnutí pokožky, vznik vrásek a pigmentových skvrn. Podílí se na tvorbě volných radikálů, při dlouhodobějším působení narušuje imunitní mechanismy a jejich oslabením umožňuje rozvoj nádorových onemocnění kůže.
Opalování je proces, při kterém kůže absorbuje ultrafialové paprsky a reaguje tvorbou melaninu. Samotné UV-paprsky se dělí na dva základní typy – UV-A a UV-B; UV-C není třeba zmiňovat, pohlcuje jej zemská atmosféra. Rychlost vzniku vitaminu D závisí vedle samotného záření také na přítomnosti melaninu v kůži, proto je i optimální délka opalování různá podle typu kůže. Melaninu máme v kůži tím víc, čím déle jsme na slunci. Melanin potom funguje jako kožní filtr a redukuje přístup dalších paprsků do spodních částí pokožky.
Přehled fototypů kůže
| Typ pleti | Charakteristika | Spálení | Opálení | Zarudnutí kůže bez použití sunscreenu po době |
| I | nápadně světlá, silné pihy, zrzavé vlasy, modré oči | těžké, bolestivé zčervenání | po 1-2 dnech opalování | 5-10 minut |
| II | lehce tmavší, pihy řídké, blond vlasy, modré, zelené nebo šedé oči | těžké, bolestivé zčervenání | malé olupování | 10-20 minut |
| III | světle hnědá, pihy žádné, tmavě hnědé vlasy, hnědé nebo šedé oči |
zřídka | mírné | cca 20 minut |
| IV | hnědá, „olivová“, tmavě hnědé vlasy, tmavé oči |
velmi zřídka | rychlé, silné | 40 minut |
SPF, UV-filtry
Míra ochrany přípravku se označuje pomocí SPF – sun protecting factor, nicméně výsledný efekt UV ochrany nezáleží jen na této hodnotě. Velký vliv má také hodnota UV indexu (v poledních hodinách je vyšší), množství aplikovaného přípravku, zda se v průběhu slunění koupeme nebo zpotíme.
UV-filtry (sunscreeny) chrání pokožku před UV zářením odrazem (fyzikální filtry) nebo absorpcí (chemické filtry). Jako fyzikální filtry se užívají nejčastěji oxidy titanu a zinku, příp. zirkonu. Odrážejí UV-A i UV-B, a tudíž mají široké spektrum účinku, jsou vhodné pro každodenní použití i pro citlivou, alergickou nebo atopickou pokožku. Podráždění se po jejich užití vyskytuje výjimečně. Účinek fyzikálních filtrů nastupuje okamžitě po aplikaci. Nevýhodou je horší roztíratelnost, což může být důvod pro aplikaci menšího množství, než je potřeba. Chemické filtry záření absorbují a mění jeho energii na teplo nebo jej předávají do svých vazebných struktur, čímž mění svou strukturu. Změněná struktura může následně vyvolat alergickou reakci. Absorbenty by tedy měly být fotostabilní, tzn. že by u nich nemělo docházet ke změně molekuly, a termostabilní, tedy odolné vůči teplu. Jejich účinek nastupuje zhruba po 20-30 minutách po aplikaci. Chemické filtry jsou většinou aromatické sloučeniny a vždy se kombinují, aby bylo dosaženo lepšího ochranného účinku, protože jednotlivé látky absorbují vždy jen část spektra. V Evropě je masivně používána látka Mexoryl, která je již od r. 1993 považována za jeden z nejlepších filtrů.
A co beta-karoten?
Beta-karoten je antioxidant, který chrání naše tělo před účinky volných radikálů vznikajících působením UV záření. Doporučené denní množství beta-karotenu je asi 6mg (10.000 I.U.). Ačkoli beta-karoten nemá fotoprotektivní účinky a nelze jej považovat za náhradu ochranných krémů, může zmírnit reakci kůže na sluneční záření.
Solária se tváří nevinně…
Majitelé solárií často mluví o tom, že jejich přístroje jsou ke kůži šetrnější, neboť produkují spíše UV-A záření; mnohem důležitější je však skutečnost, že řada z nich se nestará o to, s jakou intenzitou jejich přístroje vlastně pracují. Navíc to s bezpečností UV-A není tak docela pravda – toto záření proniká do větších hloubek kůže, a tím pádem je zde větší možnost poškození DNA. Zkrátka platí, že je sice menší pravděpodobnost, že si v soláriu spálíme kůži, ale o to větší je riziko dlouhodobějších poškození.
Z těchto důvodů se vlády řady zemí snaží solární studia regulovat; Světová zdravotnická organizace (WHO) za podobnou regulaci bojuje také. Není to tedy pouze naše regionální otázka – stejný boj existuje i ve Spojených státech a dalších zemích. Ani tam se majitelé solárních salonů nechtějí hlásit ke studii, kterou již v roce 2002 publikoval prestižní časopis Journal of the National Cancer Institute. Tato studie totiž přinesla důkazy, že časté opalování v soláriu přináší zvýšené riziko výskytu několika typů rakoviny kůže. Pozdější studie ze Švédska a Norska tyto skutečnosti podporují.
Obecně je opalování v soláriu nevhodné pro osoby mladší 18 let, těhotné ženy, pro osoby nemocné, užívající léky (konzultace s lékařem) nebo pokud se u nich již v minulosti objevilo maligní ložisko, a dále pro osoby s fototypem I., pigmentovými skvrnami či tendencí ke zvýšené tvorbě pih.
Jak se tedy správně slunit?
- před slunečním zářením se chráníme oblečením (dlouhé rukávy, kalhoty, pokrývka hlavy), oči chráníme brýlemi s UV filtrem
- mezi 11. a 14. hodinou se vyhýbáme přímému slunečnímu záření, upřednostňujeme pobyt ve stínu
- sníh, písek a voda odrážejí sluneční paprsky a zvyšují tedy riziko spálení
- vyhýbáme se nadměrnému umělému UV záření v soláriích apod.
- používáme sunscreeny s širokým spektrem účinku, tzn. že obsahují UV-A i UV-B filtry
- přípravek aplikujeme v dostatečném množství alespoň 20 minut před pobytem na slunci
- nezapomínáme chránit i rty, ušní boltce, nárty apod.
- aplikaci přípravku je potřeba zopakovat zhruba každé 2-3 hodiny, také po koupání nebo pokud se zpotíme (sunscreen může být z pokožky setřen ručníkem, pískem)
- pokud je to možné, upřednostňujeme voděodolné přípravky
- ochranné přípravky aplikujeme i při zvýšené oblačnosti, protože přes mraky projde až 80% UV záření